| Životní styl

Pivo nepijí jen burani


0 Komentářů
Ondřej Píša

Pití piva je sice českým národním sportem. Každý ale musí uznat, že jeho konzumace nebyla po dlouhou dobu zrovna spojená s vytříbeným chováním. Gentleman si dával jedno na žízeň, ale urazit patnáct kousků nebývalo výsadou vyšších vrstev. Se zvyšováním nabídky v českých pohostinstvích ale veřejnost objevuje, že i pivo může mít opravdu úroveň. Nechte se proto zasvětit do tajů tohoto nápoje.

Není tomu tak dávno a v českých hospodách a restauracích jste ze světlých piv narazili nejčastěji jen desítku a dvanáctku. Přesnější je tedy říct na pivo výčepní (stupňovitost 8 - 10ᵒ) nebo ležák (11 – 12,5ᵒ). Jedná se o pivo spodně kvašené, které má u nás nejdelší tradici. To znamená, že se při výrobě opravdu přidávají kvasnice zespodu. Nejtradičnějším českým ležákem je samozřejmě plzeňský typ, dále například z Mnichova pochází silnější a nasládlejší Bock, podobný Bocku je také bavorský Märzen, v Německu má původ i méně chmelený dortmundský typ a často nefiltrovaný Kellerbier, vídeňský ležák pak přechází do polotmavé rudé barvy a mezi ležáky se řadí i třeba holandský Oud Bruin, který zas bývá slabší, ale zároveň tmavší a nasládlejší.

Celá řada tuzemských pivovarů v současné době nabízí i svrchně kvašená piva. Zde kvasnice při výrobě vytváří vrstvu na povrchu vznikajícího piva. Zajímavostí je, že kvůli nebezpečí mísení s okolními bakteriemi se dříve tato piva nemohla vařit při vyšších teplotách. Díky technologiím je ale dnes svrchní kvašení možné i v létě. Rozhodně není od věci se v této oblasti zaměřit i na zahraniční produkci. V Praze se nachází celá řada pivních galerií, které nabízejí širokou škálu zahraničních značek.

Mezi nejznámější druhy svrchně kvašených piv patří piva pšeničná, ta se dají dělit třeba podle oblastí. Z masové produkce je známý belgický Hoegaarden, ale za pozornost stojí i německá pšeničná piva (např. druh Berliner Wisse), i v některých pražských restauracích už nabízí aspoň mnichovský Paulaner. Dalším svrchně kvašeným druhem je Ale, který ale má celou řadu poddruhů. Dnes se těší velké oblibě IPA (Indian Pale Ale). Svůj název si zasloužila kvůli tomu, že toto pivo bylo dříve více chmelené, aby přečkalo plavbu z Británie do Indie. Proto má výraznou chmelovou chuť. Z tuzemské produkce jistě stojí za doporučení IPA vařená v klášterním pivovaru Sv. Norbert na Strahově nebo ve varnsdorfském pivovaru Kocour.

Možná jste přišli do styku i s pivem druhu Stout, mimo jiné jej totiž ve velkém globálně distribuuje Guiness. Podobný Stoutu je i Porter, další druh, který má původ na britských ostrovech (existují i spodně kvašené Portery). Zajímavou kapitolou jsou i trapistická piva (Trappist), která mají svůj původ v nizozemských a belgických klášterech. Bývají poměrně silná a chuťově bývají podobná belgickým Ale. Pokud se k takovému pivu dostanete, nedávejte jej do ledničky, trapistická piva se totiž neskladují a nepodávají chlazená, aby lépe vynikla jejich barevná chuť (nechlazená se podávají i některá piva typu Stout).

Tak jsme si tedy ve stručnosti představili základní druhy piv, ale stejně jako u dobrého vína, i zde platí, že hlavně je potřeba ochutnávat. Přímá zkušenost vydá za tisíc slov. Každopádně pokud se rozhodnete upustit od zavedených globalizovaných značek a ponoříte se do zákoutí pivovarnictví, můžete se dočkat opravdu skvělých chuťových zážitků. A pokud této oblasti propadnete, za poměrně rozumné finance se dá obstarat i náčiní na domácí vaření. O tom ale třeba někdy příště.

Komentáře

Zatím nejsou přidané žádné komentáře

Přidání nového komentáře

Odeslat