| Zajímavosti

Nestárnoucí etiketa: Dáma má přednost (ale ne vždy)


4 Komentářů
Karolína H.

Časy se mění, ale etiketa zůstává. I když i ta se změnila a ne vše, co se naprosto běžně praktikovalo před sto lety, děláme i my dnes. Něco nám může přijít příliš archaické, až směšné, jiná pravidla naopak stále zůstávají základním kamenem slušného chování. Co z prvorepublikového společenského rádce platí i dnes? Především dávání přednosti ženám.

Mnohé z nás dnes takové chování berou jako přemrštěné pozérství, nesmyslné lichotky nebo co hůř, nevhodné chování. Už kniha z třicátých let pánům radí, že „pro stále větší samostatnost žen je na místě umírněnost“. A co teprve dnes? Podívejme se na některé případy, kdy bychom měly pána, říkajícího „až po vás, madam“, poslechnout, třebaže dnes možná už s letmým poděkováním. 

Restaurace bývá kamenem úrazu všech mužů, kteří aplikují přednost dámy na všechny vstupy. Nemusíme ani dodávat, že zde to samozřejmě neplatí. Muž vchází do restaurace vždy první a také z ní první vychází. Proč? No přece podle starého pravidla, podle kterého má dámu chránit, strhne-li se v podniku nebo před ním nečekaná rvačka. Podobně je to s výtahem, což už netuší každý. Samozřejmě se sluší dámě podržet těžké výtahové dveře, ale tak, aby muž vstoupil první. Původ tohoto zvyku pochází opět z dnes už dávných dob, kdy se nezřídka stalo, že po otevření dveří výtahu zde místo kabiny zela prázdná šachta. Ano, správný gentleman by měl chovat „podle všech zásad rytířství“, a tedy pro dámu klidně i nasadit život. 

    

Další problém bývá na schodech. Muži často váhají, mají-li stoupat za dámou či před ní. V prvním případě mají obavy z „neslušných pohledů na její lýtka“ (dnes už asi i rozsáhlejší část nohou), v tom druhém se obávají, že by ji v případě pádu nestihli zachytit. Jak je to tedy správně? Prvorepublikový rádce mluví jasně: při sestupování má přednost dáma, při stoupání jde naopak za mužem, což je „známý příkaz, který ještě zdůraznila poslední móda“ (rozumějte krátké sukně). 

Dáma má pak samozřejmě přednost ve všech dveřích. Pokud jde v doprovodu dvou mužů, vchází ale jako první jeden z nich a podrží dveře druhému, který následně nechá vejít dámu a sám pak zavře. Už stará kniha o etiketě ale radí, že je hlavní, aby ve dveřích nedocházelo ke zbytečným průtahům a zdržování. Pokud se dáma ke vstoupení do dveří moc nemá, stačí ji lehce pokynout nebo použít kouzelná slova „až po vás“ či „prosím“. Pokud se naopak dva pánové (či dvě dámy) dohadují o přednosti před vchodem a navzájem si projevují zbytečnou zdvořilost, měl by jeden z nich toto „divadélko pro kolemjdoucí“ rázně ukončit využitím přednosti. 

Dnes (v některých případech bohužel) neplatí slova z třicátých let: „Muž je dámě povinen zvláštními pozornostmi: projeví-li přání, musí se podle možnosti ihned vyplnit. Stěžuje-li si na žízeň, obstará pán občerstvující doušek, je-li unavena, vezme pán vůz. Musí chránit dámu před špatným počasím, vést ji, když je cesta nejistá, bránit ji od klackovství a urážek…“. Na jednu stranu je to možná dnes přežitek, na stranu druhou není od věci občas zavzpomínat na staré časy. Alespoň ve dveřích…

 

Zdroj obrázků a citací: Společenský rádce pro všechny životní situace; podle Andreasova vydání upravil a doplnil Karel Čajník, nákladem I. Buchsbauma, Moravská Ostrava-Přívoz 1932

Komentáře

J

tak cemu verit? http://www.ceskatelevize.cz/porady/1124997157-etiketa-nejsme-si-rovni/203522165250003/?tema=detail

J

Veril bych rozhodne panu Spackovi. A tak na schodech muz vzdy na nizsi pozici, kvuli bezpecnosti.

Vždystylově.cz

Ano, jak je zmíněno v článku, často se váhá, a tak se najdou i rozdílné oficiální rady. Pravděpodobně nejlepší je rozhodovat se podle situace ;-)

Pavel

Panu Špačkovi bych vždy nevěřil - etiketu si sice nastudoval z různých světových zdrojů velice dobře, nicméně mi přijde, že občas zapomíná, že se spousta věcí za posledních 30 let změnila :)

Přidání nového komentáře

Odeslat