| Zajímavosti

Zákopový plášť základem podzimního šatníku


0 Komentářů
Karolína H.

Ideální společník pro podzimní dny i chladná rána pozdního léta. Chrání před větrem a deštěm, ale není v něm horko a navíc v něm budete vypadat vždycky dobře. Řeč je samozřejmě o trenčkotu, největší klasice mezi kabáty. Pojďme trochu nahlédnout do jeho historie…

Trenčkot vznikl ve Velké Británii. O tom není pochyb. (Kde jinde by ostatně také mohl kabát proti dešti vzniknout.) O jeho vynálezci se ale dodnes spekuluje. Ví se totiž hned o dvou značkách, které si trenčkot berou za svůj – Aquascutum a Burberry. Zatímco první z firem dodávala kabáty podobného typu už vojákům za Krymské války v polovině devatenáctého století, druhá si nechala vzor trenčkotu patentovat v roce 1901 a ovládla dodávky pro anglickou armádu za první světové války. Každá ze značek navíc používá jiný způsob dosažení nepromokavosti – Aquascutum jí dosahuje impregnací vlny, Burberry užívá k šití svých kabátů patentovaný nepromokavý gabardén (hustou bavlněnou nebo vlněnou tkaninu s žebrovanou texturou). Původně šlo o čistě vojenský kabát, o čemž svědčí i název – trench znamená v angličtině zákop, jde tedy vlastně o zákopový plášť. Nosili ho původně jen důstojníci, ale také ženy, které v té době (a především pak za druhé světové války) u armády pracovaly jako zdravotnice, zapisovatelky nebo spojovatelky. Hned zkraje války tak vznikly oba střihy. Muži nosili kabát v khaki nebo olivové barvě, ženy v tmavomodré. 

Vojenský původ trenčkot nezapře. Poměrně strohý střih s dvouřadým zapínáním (původně měl celkem deset knoflíků) odkazuje na styl tehdejších uniforem. Podobně je to i s různými funkčními prvky tohoto pláště, jako třeba pásky na stažení rukávů v jejich dolní části, pevný opasek se sponou, nebo právě pásky na ramenech, většinou zapínatelné na knoflík – ty měly sloužit jako epolety uniformy v případě označení hodnosti. Velké kapsy se zase hodily na mapy, které vojáci v poli nosili s sebou. Pláště byly vybaveny také kovovým kroužkem ve výšce pasu – prý k uchycení ručního granátu, ale pravděpodobněji na jiné pomůcky (obal s mapou, ruční zbraň, případně důstojnickou šavli). 

Po návratu z první světové války se veteráni svých trenčkotů nevzdali. V zákopech prošly těžkou zkouškou a osvědčily se v boji proti nepřízni počasí. Nebylo tedy divu, že je muži nosili i potom, ba co víc, kabáty se začaly rozšiřovat i do „civilních“ obchodů a také filmů. Nosily ho ikony té doby, jakou byl třeba Humphrey Bogart, který tento kabát proslavil filmem Casablanca. Když pak přišla druhá světová válka, vojáci oblékli klasické pršipláště znovu a přijaly je i jiné armády (německá, ruská, francouzská či polská). Kabát prověřený dvěma válkami měl pak v padesátých a šedesátých letech snadnou cestu. I když pravda, jeho velká chvíle měla teprve přijít – byla to scéna z kultovního filmu Snídaně u Tiffanyho, kde má Audrey Hepburnová na sobě tento neméně kultovní plášť v béžové barvě – tehdy málo obvyklá barva tohoto pláště se rázem stala hitem a dnes už si ten pravý trenčkot v jiné barvě snad ani neumíme představit.

 

Foto: 

1. Voják v trenčkotu za první světové války.

2. Kostěné knoflíky ve dvou řadách, pevný pásek a dnes také béžová barva – jedny z hlavních znaků trenčkotu.

3. Trenčkot pro civilní nošení zpopularizoval i Humphrey Bogart ve filmu Casablanca. 
 

Komentáře

Zatím nejsou přidané žádné komentáře

Přidání nového komentáře

Odeslat