| Obleky

Nestárnoucí etiketa: Není oblek jako oblek


2 Komentářů
Karolína H.

Pánské slavnostní oblečení je věda. Vědělo se to už za první republiky. Autoři tehdejší společenské příručky se v úvodu kapitoly Oděv dokonce omlouvají dámám, že se budou „proti zásadám“ věnovat napřed pánskému večernímu oděvu. Ženy jsou podle nich „od přírody více zařízeny na péči o svůj zevnějšek“, mají lepší pozorovací schopnost a jsou stran oblékání citlivější. Proto se rozhodli zabývat se jako první „těmi, kteří potřebují více poučení“. Je zajímavé, že tento názor zůstává dodnes, a to i přesto, že pánské oblečení se takřka nemění už desítky let a má relativně jednoduchá pravidla. Bohužel, tato pravidla jsou dnes často přebíjena výstřelky módních návrhářů, takže je někdy i docela těžké zjistit, co vlastně přesně bonton nařizuje. Není proto občas od věci otevřít některou ze „zastaralých“ příruček, pokud máme v plánu pořídit si kvalitní a „předpisový“ oděv. Navíc, jak už si všímají ve dvacátých letech, muž nemusí do společenského oblečení zdaleka tolik investovat – dobrý oblek sice levný není, ale když půjdete na reprezentační ples pokaždé ve stejném smokingu, nebudete – na rozdíl od dámy ve stále stejných šatech – terčem módních policistů.


Co a kam se tedy nosilo za časů našich dědečků a pradědečků? Netřeba asi dodávat, že pravidla byla o dost striktnější než dnes. Dnes byste jejich respektováním patrně nic nepokazili, ale možná byste se pak v lóži na opeře cítili trochu „overdressed“. Prvorepublikový společenský rádce představuje základní typy pánského společenského oděvu, se kterými si vystačíte na všech důležitých akcích. Jako první uvádí smoking (ačkoli dodává, že v žebříčku „slavnostnosti“ stojí výše frak). Smoking je (nebo minimálně v té době byl) nejužívanějším společenským oblekem. Je možná trochu škoda, že se v dnešní době drží už jen na opravdu exkluzivních událostech, protože jak píšou už tehdejší odborníci, jeden kvalitní vám vystačí na dlouhá léta či desetiletí. Jeho střih, barva i doplňky zůstávají desítky let tradičně stejné, ale zároveň v něm nebudete působit výstředně nebo snobsky.

Podle přehledné tabulky v knize se hodí do večerní společnosti, do divadla (pokud sedíte na parketu nebo v lóži), do opery a na plesy. V dnešní době jím snadno nahradíte poněkud zastaralý frak. Povinností by měl být na honosných oficiálních akcích, jako je u nás třeba ples v Opeře. Vzít si ho můžete ale třeba i na svatbu, pokud víte, že se bude konat „ve velkém stylu“. Pokud si nejste jisti, určitě není žádná ostuda se o vhodném dresscodu předem ujistit u pořadatele. Kniha také připomíná, že skvěle padnoucí oblek nestačí – je třeba ještě dbát na decentní vystupování.

Důležitá je samozřejmě i kvalita smokingu. Měl by být pečlivě ušit z jemné černé přírodní látky, žádná umělá vlákna. Klopy a knoflíky by měly být z pevné hedvábné látky. Vnější kapsy saka nemají klopy. Zajímavé je, že už prvorepublikoví autoři poukazují na nešvar, který často hyzdí obleky mužů i dnes – kapsy zde sice jsou, ale nic do nich nedávejte. Pokud není jiné řešení, měly by to být jen lehké ploché předměty (pouzdro na cigarety, kapesník), které nebudou vytvářet nerovnosti na povrchu látky. Dále ke smokingu patří jednořadová vesta s kulatým výstřihem a dvěma malými kapsami, bílá smokingová košile s vyztuženým límcem a předním dílem se zapínáním na perleťové knoflíčky.

Dnešní pravidla povolují bez problému i smoking bez vesty a košili s límcem bez přeložených špiček. Co však ke smokingu neodmyslitelně patří, jsou jednoduché lakované boty (či boty z hladké kůže), kalhoty s lampasem na vnějších švech a samozřejmě černý, ručně vázaný motýlek, který také pojmenoval celý tento společenský oděv: black tie (případně cravatte noir). Naproti tomu white tie (cravatte blanche) znamená frak s bílou košilí, vestou i vázankou. V meziválečné době bychom ho vídali poměrně často na svatbách, premiérách v opeře a plesech. Dnes bychom ho měli obléci opravdu jen na příležitosti, kde je vyloženě předepsán, jako jsou honosné bankety nebo třeba stále více populární plesy v opeře. I tam ale dresscode dovoluje obléci smoking, a pokud si k němu nevezmete barevnou kravatu (která patří k dennímu obleku), nebudete mít nejmenší problém. 


Společenský rádce zmiňuje také žaket, druh oděvu, který dnes ve většině případů nahrazujeme klasickým denním oblekem. Žaket lze vzít na převážně denní slavnostní událost, jako jsou recepce na ambasádách, svatby, diplomatická setkání a všude tam, kde denní oblek už nestačí, ale smoking by zde byl už příliš. Nutno ale dodat, že pánové dnes volí raději klasický oblek nebo moderněji střižený smoking, než dlouhé žaketové sako se šosy v kombinaci se šedými kalhotami, šedou vestou a bílou košilí. Koneckonců, už za první republiky byl žaket prý „zatlačen smokingem nebo kombinovaným oblekem“. 

Zkrátka a dobře – už od dvacátých let platí, že gentleman by měl být elegantní, nepřehánět to s módními výstřelky a pokud si není jist, měl by se poradit s moudrou knihou o společenském oblékání, případně se bez obav přeptat u pořadatelů akce. Už dříve platilo, že je pořád lepší být oblečen trochu víc slavnostně, než je třeba, než přijít v obyčejném obleku a být celý večer nervózní. Ale nic se nemá přeceňovat, podceňovat nebo přehánět. Lepší je vždy vsadit na tradici, protože – jak se (nadčasově) píše v naší knize – „pán, který je otrocky podroben módě, stane se lehce některou z figurek dandyho, člověka, který nemá vlastního vkusu ani vlastní osobní kultury a který běhá po světě jako manekýn, jehož nikdo nebere vážně“. 

 

Zdroj obrázků a citací: Společenský rádce pro všechny životní situace; podle Andreasova vydání upravil a doplnil Karel Čajník, nákladem I. Buchsbauma, Moravská Ostrava-Přívoz 1932

 

Komentáře

Jakub

To je ale snůška keců, s prominutím. Žaket se bere tam, kde by byl smoking příliš? Jak vůbec může autor porovnávat večerní a denní oděv? Navíc žaket je denní obdobou fraku, tj. je postaven formálně výše, než smoking. Denní obdobou smokingu je tzv. Stroller (Stresemann). Oba dva večerní obleky se nosí po šesté, a rozhodně se nedají nahrazovat nějakým "morning suit".

Marek

Článek si v mnohém protiřečí, mícháte páté přes deváté. Je to snad záměr? Pokud se pustíte do takového tématu, je potřeba se v něm taky trošku orientovat.

Přidání nového komentáře

Odeslat