| Košile

Cesta ponožek


0 Komentářů
Karolína H.

Základní kousek oblečení, součást spodního prádla, rafinovaný módní doplněk, tradiční věc, kterou mnozí z nás najdou pod stromečkem. Ať už na ponožky nahlížíme jakkoli, určitě jsme narazili na desítky pravidel, které se kolem tohoto malého kousku úpletu točí: ponožky sladit s barvou bot, jindy s barvou kalhot, pohlídat si jejich dostatečnou délku, bílé nosit snad jedině na sport, žádné nenosit do mokasín a už vůbec ne do sandálů. Tohle všichni známe. Víme ale, že ne vždycky to tak bylo? Věříme, že na konci tohoto článku se na ponožky budete dívat úplně jinak!

Stopy ponožek v dávné historii

První písemná zmínka o ponožkách pochází (překvapivě) ze slunného Řecka. O takzvaných piloi psal poprvé básník Hesiodos někdy v 8. nebo 7. století před naším letopočtem. Byly vyrobeny pravděpodobně ze zvířecích chlupů a sloužily jako vycpávka bot. My však víme, že něco podobného, jen ze slámy, nosil už legendární Ötzi, který žil skoro o 3000 let dříve. Staří Římané používali ale i dlouhé pruhy kůže nebo látky, které používali jako onuce. Ve druhém století se podle archeologických nálezů začaly nosit tzv. udones, které se už dnešním ponožkám střihem velmi podobali. Oblékali je římští vojáci při svých taženích, a to samozřejmě do sandálů. Tato móda byla oblíbená i v Egyptě: jedny z prvních pletených ponožek si můžete prohlédnout na obrázku. Jemné ponožky z hedvábného úpletu nošené do sandálů prosluly v Japonsku a dodnes je nosí vysoko postavené dámy k tradičnímu oděvu tzv. kimonu. Říká se jim tabi a nosí se do bot podobných našim žabkám.

Symbol čistoty a vysokého postavení

Podobně jako třeba kapesník i ponožky se svého času staly symbolem bohatství a také čistoty. Ve středověku si je vzhledem k nákladnosti výroby mohla dovolit jen vyšší třída a nosili je také duchovní jako atribut čistoty. Ručně pletené hedvábné punčochy oblékala i anglická královna Alžběta I. Zajímavostí je, že dvakrát odmítla uznat patent na pletací stroj. Poprvé proto, že ponožky z něj byly příliš hrubé, podruhé s odůvodněním, že by pletařky mohly ztratit práci. Vynálezce William Lee to zkusil do třetice, ale u jiného panovníka – francouzského krále Jindřicha IV. Jeho strojová výrobna punčoch v Rouenu prosperovala a po vynálezcově smrti ji jeho bratr přenesl zpět do Anglie a strojovou výrobu punčoch prosadil i navzdory protestům pletařů.

Ponožková revoluce

Pletací stroj na ponožky, vynalezený roku 1589, byl na svou dobu natolik pokročilý, že se většina jeho mechanismů používá ve strojích tohoto typu dodnes. Ruční pletaři sice fungovali ve velkém ještě do počátku devatenáctého století, nicméně strojová výroba, snížení ceny strojových ponožek a tím i zvýšená poptávka jejich práci odsunuly na hranici prodejnosti. Jistou dobu si ale udrželi exkluzivitu a oblibu u bohatých lidí.

Další ponožková revoluce přišla ve třicátých létech s objevem nylonu a dalších umělých (a pružných) vláken. Bavlněné ponožky s příměsí dobře držely na noze a nebylo už třeba připínat ponožky na podvazky (které tou dobou nosili především k formálním oblekům i muži). V poslední době je trend vracet se k přírodním materiálům, jako je kašmír, jemná vlna (např. merino) a čistá bavlna. Pružnosti je dosaženo speciálním druhem úpletu nebo jen minimální příměsí pružného vlákna. Až tedy najdete pod stromečkem ponožky, určitě nenadávejte. Najdete tam i kousek historie. A těm, kteří se je teprve jako dárek chystají koupit, poradíme jediné – buďte originální, ale vkusní a dbejte na kvalitu:

Komentáře

Zatím nejsou přidané žádné komentáře

Přidání nového komentáře

Odeslat